Luna nad lesy svítí jen,
a mě se zdál překrásný sen.
Vlasy na polštář pokládám,
na tebe, lásko, vzpomínám.
V jitru zas mocný slunce svit,
za tebou, lásko má, musím jít.
Sny tiše, za šumu větru spřádám,
své touhy ti v ruce vkládám.
Nechceš však slyšet volání,
tvé srdce ode mě uhání.
Rok za rokem se v životě skládá,
přesto tě, lásko má, budu mít ráda.