TRATÍM

Pouhá zmínka stačí,
pouhá vzpomínka…
Myšlenka mi oči zmáčí
a nejen ty,
jak tu pro Tě přešlapuju zlehýnka.

Dojmů vlhko společné,
dávné i nedávné,
jak kvas noci sopečné
v klíně nevychladne.

Nad stromy tam měsíc
koruny svým smrkům stříbří.
Nezří sám snad on víc,
než moh bych já, mí lidé dobří?

Oním vlhkem skutků
opium mdlým šerem šíří,
stíny potem smutku
nejen do Tvé duše míří.

Zdá se to být neslýchané.
Když mi hlava neříká teď pane,
bojím se, že je to tak.
rozpolceně (mozek) v Tobě tone.
Neřeším …co bude pak.