VENUŠE

Má noční Venuše,
ty téma nevšední.
V brokátu hvězd rouše,
s múzou k nám pohlédni.

Zrozena z vln pěny,
ze živlů chaosu,
z mořských vod, prostých vět,
antiky patosu.

Hedvábím Tvých šatů,
legendou mýtů,
proplétám představy
povadlých citů.

Co bych si přál „kdyby“,
z mladických představ,
poeta zná chyby,
Venuše, zastav!

Snad právě dík tomu,
krom dívčích pih,
pochopil: Milujem
Jen obraz Tvůj z knih.