SNIVO

Obludná teze prázdna noci,
pod víčky vedu zvláštní chat,
když plní prostor temnou mocí.
Rozpřáhnu ruce, cítím pád.

Příkrov ticha lká a hlučí.
Otvírákem na konzervy zvoní chvat,
když pokouší se zmoci oči
a do tmy vylít obsah, hustý zvrat.

Před dopadem zabrzdí mne hustota těch snových vizí,
nabízí mi lano…, průlet sítem děsu řad,
však na poslední chvíli oka zvětší, mizí
a v pochybách se vznáší pocit nechráněných zad.

Simultánní teze plní prostor noci.
Ten osobní chat sama k sobě, nechá znát,
když ukončí a k vědomí mne nese
náraz, konec snové kapitoly, rána pěstí, ranní hlad.