Ten syn,
syn nechtěný,
za dobrotu zplozený,
do pekel vhozený.

Syn, jehož skon by dobrý byl,
doprovodil jej hrom,
jenž žena ve slasti chvíli přede.

Však narození jest brzy,
už dere se z matčina lůna,
ta zrůda, ten spratek,
on,
jež všechen je odsouzen zničit,
náš pozemský statek.

Žal jal ve chvíli muže,
který do lesa nesl dítě,
... nedokázal zabít ...

Nikdy nikdo o činu jeho nesmí vědět.

Se slibem splnění,
z lesa ke hradu odchází.

..léta plynou
jak teče čas,
král s chotí již šedý mají vlas,
odložený syn u pastevců,
své ovečky pase,
netuše cokoli,
...v pokojném čase...

Nevinná hra
osud posunula
čas nejde vrátit,
kámen do hlavy,
muže na oři ...

... však místo v hlubokém houští,
duše tu tělo opouští ...

Konec smutný se blíží,
vrahem otce syn.

Oidipus netuše pravdu,
ke hradu běží,
kde nového hledají státníka.

Udatná mužná povaha
na výši ho dosadila ...

Hle, vdova s Oidipem,
šťastně objímá se,
obdivuje se jeho mladistvé kráse.

Za ženu pojal jí,
děti splodil s ní, ...

Ale osud neúprosný,
vzal si daň za jeho štěstí,
za příběh krále Oidipa.

Sourozenci nebo děti,
když matkou babička,
s níž vlastní syn se miluje,
a Oidipus za vlastního otce
(vlastnoručně usmrceného)
blahobytně kraluje.

Seslána byla zloba na tento rod ...