MÁJOVÁ PŘEDJITŘNÍ

Slzy proseb
vlhčí řasy.
Zbytky tužeb,
dozní, mizí
s žárem citu,
teplo
ukládá si.

Dojmy před půlnocí
vlaha vzájemného
splynutí,
unášejí ze zlé moci
na předjitřní
peruti.

Mrtvé ticho domu,
kde snaze
znovu proniknout,
brání tlukot srdce,
můj či tvůj?
Čí více?
Tomu chtění, žádosti
nelze uniknout.

Nesmělých slunce loučí,
ten moment zastane,
a s chvěním noci probdělé
čí spané
nerad se tu loučí.
Však pocit nevyřčena
ten tu zůstane.

Slzy vroucích proseb,
snahy mého hlasu,
šepot nočních tužeb,
s rukou kolem pasu,
horkých dlaní,
stehen, břicha, zad.
V šeru po Ní zavoní tu,
v tichu mého domu,
pouhý opar noční,
Máje ranní chlad.