SADEM

Jsme jako dva kameny,
roky omílané,
oba léty znaveny
a mechem obrůstané.

Ty, jak jabloň čistá,
sama v květu s plody,
s trochou stínu, místa,
zvlhčenými vnady.

Ty, jak jabloň čistá
s listy bez poskvrny.
Já peň buku, co se chystá
na podzimní skony.

Jsi má vrba smutku,
kampeličkou bolu,
Já jen přítěž Tvojich beder,
rodinného stolu.

Souzvuk našich pestíků,
hýčkání Tvých okvětí,
Láska, jeden z přežitků,
sadem žití odletí.