Na co mu vždycky skočíš, náno?!
Takovej parchant, divím se ti!
Vždyť to nic nedělá,
jen to šoustá,
do pekla s ním, ať táhne k čertu!

Zahodí tě jak prázdnou pikslu
a zas ho příště dovnitř pustíš!
Necháš se tlouct
a celá zblblá
snad fakticky věříš, že se změní!




Snad je to tím, jak klopí oči...
Snad tím, jak padá na kolena
a prosí tiše, hned jak vkročí,
svíraje ústa rozpálená...

Snad pro ten výraz archanděla,
když oheň káže duchům noci...
Ví Bůh, že nevím, proč to dělám.
Jsem blázen.
Umřu bez pomoci.