Mlčky pozorují svět
mhouří do slunce
laskavá tykadla

svobodu závidím
jim tak tiše

zvedají ztěžklá křídla
pohledy prázdný vrhají
stíny všedních dnů

chtějí vzlétnout
pohledem letmo zavadí
o plechovou římsu

krůpěje strnulých rán
halí rozpálená těla

strmý pád
brzdná dráha světelných let
pád do neznáma

křídla zlámaná vznešeně
nesou v zádech nůž

setřít vzpomínky z tykadel
vrací se zpět

mlčky sedí a pozorují svět
motýli na střeše.