Větřík a karmín od slunce východu,
toť rozmarné krásy jsou nového dne.
Ty dává ti tenhle svět od tvého příchodu.
Toť krása po kráse, když skončí tvůj sen.

Z nebeského lóže s přikrývkami z mraků,
rovnou pod sprchu z ranní rosy.
Pak si jen obléknout bílý svetr z oblaků
a k němu kalhoty z nebeské modře.

Místo bot pěšiny lesem a loukami
a konečně můžeme do světa jít.
Projít se údolím a toulat se horami,
též hvozdy projít a u řeky posedět.

Pozorovat ryby a na chvíli jednou se stát
vodním proudem, pak bojovat neustále.
Z vody do vzduchu si zaskákat
a při dopadu roztříštit hladinu.

Pak z vody do vzduchu rychle vzlétnout
jako pták do oblak, až nad koruny stromů.
Z té výšky se pořádně do všech stran rozhlédnout
a s hlavou v oblacích si prohlídnout svět.

Jen výše a výše až protrhneš oblohu,
až do říše hvězd, až k paláci Měsíce.
Tak jen se neboj, vždyť víš, že ti pomohu.
Vždyť i já chci to tam trošičku znát.

Po čaji se rozloučit s císařem a dcerami
a zpět k oblakům se snést.
Jen letět dál a dál širými dálkami,
až tam, kde jsou jen ostrovy a oceán.

Do vln se spustit a lodí se stát.
Nechat si větrem do plachet dout,
či jen na místě stát a tiše se kolébat,
pak náhle se potopit do pralesů korálů.

V tomhle pralese si s rybkami hrát
a také navštívit raka poustevníka.
Toho se na novinky vyptávat
a smát se s ním prastarým příběhům.

A než se Slunce do postele vrátí,
budeme už doma připraveni spát.
Tak už pojď, vždyť víš, že se čas krátí,
ať stihneme to všechno obejít.