Do kůže nehty zatnout
a do krve ji rozedřít,
jak papír nožem protnout,
tak sama sobě ublížit.

Krev rudou nechat téct,
ať s slzami se smísí,
nedat se dál už smutkem nést,
ať zoufalství pryč zmizí.

Zatnout si nehty do kůže
a bolest krásnou ucítit,
úlevu, jež snad pomůže
dál zase šťastně žít.

Ať zima, jež zas tělem třese,
odteče pryč s krví rudou,
ať zmizí tak, jak víly v lese,
jež navždy už jenom tam budou.

Rozedřít kůži do krve
a snít si šťastně dál a dál,
rozedřít jednou, poprvé,
prolomit zoufalství val.