Prázdný polštář uprostřed noci,
myšlenky tiché spočinou,
v objetí milenců - dva holoubci krotcí,
Pírka si čechrajíc zahynou.

Zahynou žízní, snad ztrápí se hlady,
po kapce lásky a po zrnku něhy,
od koho pak se mi dostane rady,
jak spasit srdce, jež dělí dva břehy?

Klenutý most, kamenné pouto,
k břehu břeh - k hrudi hruď vzpíná své paže,
dvé srdcí planoucích - mé a Tvé jsou to,
zachrání ty, které cit čistý váže.

Spaseni v sobě navzájem skrytí,
v hrudi své chráníme předrahý skvost,
darems tu stanula, Tvá tvář ze sna svítí,
do snění vklouzl můj nejsladší host!