Zase se vracím k sobě
sedím sám u stolu
nevnímám večerní hvězdy
jen tuším jejich svit

Do rukou vkládám svou lebku
neptám se na nic
na bytí -nebytí
stále obtížněji polykám vzduch

Po břiše se mi plazí
to zvíře
které ve mně spí
snad ještě žije

Jednou se probudí
vždy jsem doufal
a zařve
do ticha noci

Ale dnes přichází ráno
na hlavě přibývá šedin
topím se v té tůni dne
jakoby z ní nebylo návratu