Od nepaměti stojí v naší ulici,
v zimě přikrytý sněhovou čepicí.
Stojí, tiše se dívá,
větve šumí jak když se usmívá.

Z jara lístky zelené,
s květy propletené.
Když přijde letní čas,
plod dozraje, vypadne na zem zas.

Koloběh života ten strom značí,
zima jeho větvičky mrzačí.
Opadá listí, zůstane smutek,
přece jen vykonal dobrý skutek.

Hodně plodů dozrálo,
to přece není málo.
Tak ten strom tam bude stát,
bude se s životem stále prát.