Opět se zahalím do pláště samoty.
Teď už víš, že Ty jsi můj oceán,
že Ty jsi moje kapka vody v poušti porozumění,
které se bojím napít.

Udělám krok a cítím, jak se mi s každým dalším rozpadá tělo citů.
Když otočím hlavu, vidím druhého démona,
jak se krok po kroku vzdaluje.
Je také zahalen do pláště samoty,
naše cesta se rozdělila a já musím sklonit hlavu jako poděkování a na znamení úcty.

Jeden z vesmírů v mém srdci se zhroutil,
temná prázdnota se již nedá vyplnit,
zůstane tam a pouštní vítr rozmetá prach vzpomínek do různých částí snového světa.

Musím jít dál a stopy v písku života za mnou zametá plášť samoty.


Black Angel

Pro rozbouřený oceán, jež jsem se po kapkách pokoušel naplnit svým citem.