Leč sám sebou býti osudem naším jest,
z nás mnoho příčí se,
nestůj a povídej,
jak skryla jsi svůj,
těžko říct co,
vidět nic není.

Roušku odkrývám,
nic jiného než strachem z poznání nazvat to mohu,
ne, nepletu se,
je to tak,
tak neboj se,
buď už svá!

Ne není to ostuda,
pouze pyšnit sám sebou je lidským údělem,
nebýt nikým jiným,
nebýt cizím.

Vím jaká jsi,
v sobě se však nevyznám,
nevyznám se v bludišti tajemství,
pomoz mi rozmotat klubko tajností.

Já odkryji roušku tvou.
Mohu?
Doufám v kladnou odpověď.