Je mi smutno.
Je mi smutno.
Je mi smutno.
Smutno.

Nevím co s tím.
Vykřičet to
nebo dusit uvnitř.
Dál si drtit palec.
To pomáhá.

Smutno.
Prostě pocit.
Tlačí na mozek.
Nejde myslet.
Jakoby už nikdy
nemělo bejt
líp.

A nebo mělo.
Tím hůř.
Najednou se divíš,
proč to předtím
tak bolelo.
Je ti obyčejně
trapně
a zkoušíš
znovu vstát

A pak se ten
pocit vrátí.
Zpět do kolen.

A znova.
A znova.
A znova.
A znova.
A znova.
A znova.
A znova.

Kruci.
Tak už mě pošlete
někam.
Nebo čekejte.
Kolik slané
vody je potřeba,
aby přestala fungovat
klávesnice?