Ta bělost stěn drásá, v slzách ztrácí se svět.
Říct, jak jen jsi krásná, když zbývá pár vět?

Chtěl bych Tě zpět!

Mlčky se dotýkám prsty Tvých rtů,
vůní jsem omámen, tak proč nejsi tu?!
Hladím Tě po vlasech, slyším Tvůj smích,
hledím Ti do očí...Ne! Ztrácím se v nich.
Dál uctívám královnu posledních nocí,
jíž srdce mé setrvá navěky v moci.

Jak zvláštní pocit...

V pokoji ztemnělém nastalo ticho,
Azrael nebeský hlásí svůj příchod.

Bere si duši mou, tělu dochází dech.
Umírám, netrap se...prostě mne nech.

„Jsi krásná.“...