Pálíš na jazyku jak polední slunce,

barvu jeho mladších paprsků máš,
těch mladých, ještě nezkušených...

Těžce a vážně protáčím tě v sklence,

s mým nosem o své aroma se podělíš,
tu vůni čerstvých citrusů mu bez ostychu dáš...

A hořkost mandlí též se v tobě skrývá,

na první pohled nevyspělý nováček,
co na svět se jen vystrašeně dívá...

Ale máš svou moc a ty to víš,

máš úderné charisma, které vábí
mé rty se v tobě smočit zas a znova,

než stane se z mé ostýchavé touhy
jen pouhopouhá osamělá vdova...