Pálíš na jazyku jak polední slunce,
barvu jeho mladších paprsků máš,
těch mladých, ještě nezkušených...
Těžce a vážně protáčím tě v sklence,
s mým nosem o své aroma se podělíš,
tu vůni čerstvých citrusů mu bez ostychu dáš...
A hořkost mandlí též se v tobě skrývá,
na první pohled nevyspělý nováček,
co na svět se jen vystrašeně dívá...
Ale máš svou moc a ty to víš,
máš úderné charisma, které vábí
mé rty se v tobě smočit zas a znova,
než stane se z mé ostýchavé touhy
jen pouhopouhá osamělá vdova...