Uplynul týden od chvíle,
kdy začlo vše a skončilo zas.
Od chvíle tiché radosti,
po které tiše mlčelo,
vše v něm, co tolik miloval,
pocity, pro které se rval
s obrovským vlivem zlostných sil,
jež dohnaly jej do záhuby.

Přál by si, aby noční sen
urovnal jeho ukřivdění,
neví však, co se hraje v něm,
neví snad nic, co v knihách není.
Jen to, že má ji tolik rád,
a láska k ní jím pořád hýbá,
řekl sám sobě snad tisíckrát,
však stále v jeho srdci skrývá
se divný pocit bolesti.
A ta se jenom těžce smývá.

Teď sedí, zkoumá mysl svou,
řek´ by jí, co mu hlava říká,
ví však, že těžko zpátky vzít,
věc, která lidskou duší zmítá.