Jen se ptám
proč sám
západ slunce chytám
A ty mlčíš
v srdci válčíš
čeho se bojíš
Můžeš říct jen slůvko krásy
plné lásky
jako máky
Ve večerním soumraku
plném souzvuku
slyším pomlku
Pak jen silueta v dáli
opouští místo kde jsme se smáli
v ráji

Jen se ptám
proč vzlykám
díru v duši mám
Jako opuštěný strom ve větru
neopřu se nemám oporu
potřebnou k životu
Už nejsem tu pro tebe
mohu odejít do nebe
bez tebe
Ty slzu neuroníš
na jiného myslíš
klidně spíš
Ani paprsky slunce nezčeří hladinu
i když klesnu ke dnu
utonu