Putuji zemí
a hledám, kde zasadil bych kořen,
hledám nový domov,
ten předchozí byl zbořen.

Byl zbořen v mé mysli,
najednou přestal jsem ho mít rád,
vždy jsem byl na něj hrdý,
teď však k němu cítím jen chlad.

Přestal mě lákat,
nemohl jsem se již z něj upřímně těšit,
naopak převládl odpor, úzkost,
počal mě děsit.

Nedivím se svému nitru,
že o tento domov ztratilo zájem,
nemohl být nikdy něčím,
co mohl bych nazvat rájem.

Nebylo to lehké,
ta válka mezi mozkem a srdcem
vždyť celý můj život
dosud patřil jen sem.

Nebylo to lehké,
opustit matku, tátu, bratra,
ale nechci být již přítomen tomu,
jak se to tu bortí a chátrá.

Nebude to lehké,
zapomenout a začít znova,
nebude žádná minulost,
jen já a vlast nová.

Demokratická emigrace,
tak nazval bych svůj čin,
možná, že časem
dostane se tento příběh do kin.

Loučím se domove,
jež si mne odchoval,
jsem ti za to vděčný,
ale přesto loučím se,
jinak bych se tu za živa pochoval.

Jako pohádkový Honza
jen s uzlíkem a holí,
opouštím svůj domov,
ačkoli to bolí.

Ztratil jsem však víru,
že se to tu časem srovná,
já nechci se již účastnit
toho veřejnýho šlapání do hovna.

A proto putuji zemí
a hledám, kde zasadil bych kořen,
snad najdu nový domov,
jenž již nebude nikdy zbořen.