Čas plyne a hodina zúčtování se blíží,
každou minutu kráčím k těm osudovým mřížím,
bolí to čekání, bolí ta bezmoc,
už není, kdo by mi nabídl pomoc.

Kráčení po vratké lávce
prohnilé zoufalstvím,
být feťákem šáhnu po dávce,
takhle to zavání šílenstvím.

Strach z každý návštěvy, každého zvonku,
má květina života uvadá od stonku,
prohlubující se beznaděj, ztracené nářky,
všechny mé myšlenky mění se v prohnané lhářky.

Trápím se pocitem totální nejistoty,
něco jak muzikant, když ztratí své noty,
jsem zasypán v hovnech a ačkoli snažím se, hrabu,
zřejmě již těžko vybřednu z tohoto svrabu...