Pod nebem z perleti,
pod modrou oblohou
Životy do smetí,
Věčně být nemohou.

Zbydou jen vzpomínky,
tvář příslušně sklíčená
A ze všech bez vyjímky,
zbude jen myšlenka nechtěná.

A ticho noci bezesné
jen s bolestí tupou
Trápí ji tak beztrestně,
tu dívku matně smutnou.

Všichni kolem ztrácí se,
strach, kdo bude další,
Tu nejistotu nesnese
srdce, co rychle buší.

Samota je hrozná věc
a časem jenom přibívá.
Co bylo, nebude už přec
a vše skutečnost překrývá.

Z těžka dýchá, tichý strach
Den a den, čas nepomáhá…
Dívka bloudíc v temnotách,
užívat si dnešku snaha.

A když ví dost o bolesti,
A když ví, co může přijít,
Poraďte jí od úzkostí,
Řekněte, jak se tím s smířit.