Jsou prý moc zvláštní,
plní zloby, plní vášní…

Hodně se smějí
a hodně pláčí,
Hodně si přejí,
málo jim stačí.

Znají prý bolestí,
i dobrých skutků,
nemálo radostí,
nemálo smutků.

Nejsou moc bezelstní
a všichni nehrají fér.
Nechápou, o čem sní,
ale chtějí to, ber kde ber.

Cítí prý lhostejnost
nenávist, lásku,
Neznají nevinnost
A když už, tak všechno
prý dávají v sázku.
Jsou slabí i silní,
jsou hluční i tiší.
A jsou prý i jiní,
kdekdo se liší.

Vábí je spánek, krev, třpyt a přepych
Vzhlížejí vzhůru, vzhlížejí k hvězdám,
Jsem jedna z mnoha, jsem jedna z miliard z nich
Jsem jedna z lidí a přece je neznám.