Smutek je těžké závaží
vždy postává na zápraží
klepe a klepe na dveře
až mu někdo otevře.

Vždy se najde skulinka
malinká jak vzpomínka
vejde dovnitř potají
myšlenky si šeptají.

Vejde dovnitř bez hlesu
nemusí znát adresu
projde duší sem a tam
nezůstane nikdy sám.

Projde duší dokola
vypadá jak mrtvola
veliká je jeho síla
s každým krokem mizí víra.

Samota střídá příměří
bolest, kterou nezměří
prázdnota prázdná bez hranic
z naděje nezbylo nic.