Na lavičce schoulená,
tváře vlhnou, sotva dýchá
Jenom ona samotná,
chvíle stesku, chvíle ticha.

Báchorka lží opředená,
pravá láska hnijící
Sedí tady opuštěná,
jako dítě plačící.

Ani slůvka, ani hlásky,
Světlo bliká, zhasne brzy
Bez přátel a bez své lásky,
slyší jen dopadat své slzy.

Na lavičce schoulená,
srdce puká, sotva dýchá
Všemi krutě zrazená
Chvíle stesku, chvíle ticha...