Podepsané zubem času,
posypané historií,
Ukazovalo dřív krásu,
už se do něj nedívají.

Dělalo svou práci dobře,
hvězdou bylo, co pravdu skýtá
Teď leskne se však už jen modře
a červeně, ráno když svítá.

Leží tady, den po dni stále,
vzhlížející na dno nebe,
Cítí trávu, berušky malé
A ráno rosu, která zebe.

Na smetišti pohozené,
už odráží jen světlo slunce,
Smutné je, nerozumí změně.
Nechápe moc svého konce.

Nechápe moc mysl lidí
a nechápe jejich logiku.
Neví, co, když se kouknou, vidí,
a co činí jen tak ze zvyku.

Že život není sladkým snem…
Který jim to řekl lhář?
Se zbrusunovým zrcadlem
že získají i novou tvář.