V rozšmajdané botě
bloudím po životě
kolem smrti kráčím
stále se otáčím.

Nevím, co je hledání
pronásleduje mě svítání
utíkám před ním v hrůze
klopýtám za chůze.

Zas a znova padám
polínka přikládám
pod kotlík, kde trápení
všechno moje pramení.

Kde se pěkně vaří
dobře se mu daří
pálí moji duši
strašně mu to sluší.

Já se dále ploužím
sama sebe soužím.