Vyvést z pouště
oči spouště
ze života
jen prázdnota.

Stromy pláčí
duše kráčí
do nebe
sama od sebe.
Voda buble
skloň se k truhle
v zemi tělo
prý se dělo
cosi nové.

Dílo nehotové
spadl stan
vprostřed bran
zbyl jen prach
možná strach.
Malá hromádka
jako pohádka
bez děje.
Už se nesměje.

Pustý hrad
někdy snad
najdu den
cestu ven.