Byla to malá stráň
kam chodil i sám král.
Teď,ale místo krále
princezna smutně kleje.
Její muž srdce,její životní láska
daleko ztracena,daleko za horama.
Nemůže již ho víckrát spatřit.
To král dal příkaz nařídit
,že zemi má princ opustit.
Ráda by jej měla u sebe
toho záhadného prince.
Jas v jeho očích a žár v srdci
chtěla by mít i ve svém přeci.
Ale nemůže a proto na stráni
svého prince,míle dáli
smutně kleje,smutně brečí
a potichu,jen sama sobě přemýšlí
či za noc utéct stačí.
Sic král dá po ní pátrat!
Ví že nenechá ji v klidu spát.
On rozkazů dá poslům svým
jak měsíc dává hvězdicím.
A než se princezna naděje
tu plamen v srdci uhasne.
Pak by jí král zavřít dal
dlouhou dobu,samotnou nechal.
A proto neví co má dělat
a proto neví jak králi lhát
aby za jiného,nemusela se vdát.