Line se vůně, line se v dáli
Mé buňky přestali vnímat okolí
Cítím to zřetelně, jako procházku jarní loukou
Zavírám oči, nechám se unášet touhou..

Slyším ty hlasy, slyším je v ozvěně
Srdce mi bije, jako ruce na dveře
Oddaluji se pomalu upadám.
Pronikám, a netuším kam

Vznáší se duše, vznáší se v nebesích
Jak volná je tam v rukou božích
Průzračná a čistá jako voda
Náhle je bílá,to mění se v oblaka

Začíná mé tělo, začíná se probouzet
Vnímám, cítím a slyším okolní svět
Během chvíle mám hlavu myšlenek plnou
Cítím pevnou zem, už nelétám stojím na nohou

Odchází, odchází rychle můj nepokoj
Kdo to způsobil ? Kdo ulehčil můj boj ?
To Radost mi dala to nejcennější, co může kdy dát ..
Donesla mi úsměv a s ním také chuť znovu vstát …