Jsme dětmi, a to je právě čas,
kdy na bílý papír, jejž při narození jsme dostali,
nanášet řádky, plné plánů a krás,
které bychom rádi, by v našem životě nastaly.

Jsme starci, a chýlí se čas,
kdy zažloutlý papír, jejž ze šuplíku jsme vyndali,
oprášit, a zhodnotit výsledky plánů a krás,
které jsme si v dětství zadali.

Některé plány byly dětinské a banální,
jiné možná dobrý měly úmysl,
ať ovšem došly či nedošly uznání,
hlavní je si říci: Můj život měl smysl!

Nekažme si stáří tím, že budeme přemítat,
co lepší bylo by a nad vším tím naříkat.