Kdybych se měla stát zvířetem,
byla bych určitě kočkou.
Oděnou černým sametem,
pod krkem s bílou vločkou,

způsobně sedící na okně
najdeš mě jednoho rána
a v domě, co tváří se barokně
tvá síň bude anektována.

Vždyť stačí jen lítostně zamňoukat,
přimhouřit zelené oči,
zapříst a v bocích se rozhoupat
( na to mi každej chlap skočí !)

„Tak jen pojď, mám tady smetanu“,
odpovíš na němou otázku.
Ještě pár kočičích průtahů
- obtočím si tě kol ocásku.

A možná, když budeš poslušný
a postaráš se o mě,
nechám tě ještě nakrátko,.
pobývat ve svém domě...