Tys pomohl mi, věru
a já Ti své slovo dal,
musím však poškádlit Tvou důvěru,
teď abych se sebetryznou uondal.

Přelétavý pohled a rozechvělý hlas,
pane Bože, jak Ti to jen říci,
v alt se mění můj silný bas,
musím se důstojnosti zříci.

Ostré zuby svědomí
všechny mé vnitřnosti bolestivě hryžou,
přál bych si být nevidomý,
abych neviděl ti do očí,
jež se nikdy nevylžou.

Bojuju se slovy
a hledám to pravé,
nejsem žádný Cicero,
i když kdo ví,
snad vystihnu,
že jádro mé je zdravé.

Vydal jsem ze sebe tu hromadu hlásek
a Ty dozvěděl ses tu krutou pravdu,
zesinalý obličej rozrostlý o několik nových vrásek,
naznačil,
žes ucítil velikou křivdu.

Odpusť,odpusť, prosím,
bolí mne to možná víc než Tebe,
už několik časů to v sobě nosím,
jsem jak slepec,
jenž naposled viděl sivé nebe.

Létám ve vzduchoprázdnu
a bojuji o přízeň Tvé duše,
myslím,
že z vakua již brzy spadnu,
když sestřelí mne šíp tvé kuše.

Přehodnoť, prosím, svůj vztek,
uvolni mne ze spárů špíny nitra,
kéž by už zmizel ten dnešní den,
kéž by už bylo zítra.

Nepomohly mé prosby
a nechals mě bloudit bez odpuštění,
v uších mi znějí Tvé hrozby,
cožpak již cesty zpět není?

Asi není a je to kruté,
co zapříčinil jeden krok mylný,
stále cítím ty rány duté.
Neubráním se, nejsem dost silný.

Ztratil jsem přítele
a získal nepřítele,
dobro se zlem se v mé blízkosti mele
a mrzí mě,žes nepochopil,
jak mě to strašně sere...