KAM může TENHLE svět SPĚT ?

Quo Vadis?
Každý den táži se,
odpovědí jest všudypřítomný nákys,
v němž lidi moří se.

Po letech poznávám přítelova záda,
jsou mu bližší snobský chcanky
než má láhev rumu,
žasnu nad šťastnou ženou,
co nemá svého muže ráda,
novodobý sňatky z rozumu.

V tramvaji stojící stará žena s holí,
křečovitě drže se tyče,
v sedadle okovaný mladík,
co se sotva holí,
v hubě však kurvy a píče.

Média hledající hrdiny v base,
živě přenášený krádeže,
arogantní bonviván a tlustý prase,
toť vzory naší mládeže?

Abstraktní kocovina
obalená elegantním pouzdrem,
nikdo neví, co je a není vina,
jaký rozdíl mezi knězem a monstrem?

Sekty s Fausty v čele,
ti samovolní vykladači knihy knih,
z beránka je někdy tele,
ve světě, kde Mefistoteles je mnich.

Pravidelně plačtivá óda
nad vzpourou rozběsněných živlů,
jednou vítr, pak oheň, často voda,
rovnováha visí na stýblu.

Ekologická aktivita,
globalizační odboje,
udělá-li se však vizita,
zjistí se, že vše jde do hnoje.

Geniální dirigent s vizáží Boha
řídící ansámbl, jež hraje v cis na místo dis,
křičí na všechny znova a znova:
"Ansámble,lidstvo, kurva, quo vádis?"

Z BAHNA do BLÁTA a ZPĚT...