Je lodí, co se potápí, o útesy se drtí…
Jak malá bárka bez plachet, jež neunikne smrti.

Vyplul hrdě v modrou pláň,
kde monzun zpíval v plachtoví,
teď však platí svoji daň.
Za co?...Raděj nepoví.

Spletly se snad střelky,
že nedorazil v přístav svůj?
Na jiné molo vozil šperky,
až naň křikl osud: "Stůj!"

Ráhnoví teď vítr láme,
na třísky štípe pevný kýl,
ten kdo jiné dlouze klame,
i s úroky vyrovná svůj díl.

Skály trhaj´ nitro lodi,
kapitán stíní temný děj.
Sám po pás v nicotě se brodí
a zbývá už jen beznaděj…