Tiše sténám slova slasti,
přivírám plaše víčka.
Cítím sílu bez starosti,
to moře si mě takhle hýčká.

Olízne mi slaně šíji,
rozevře svou hladinu.
Stačí počkat malou chvíli,
pak zmizí strachy ze splínu.

Obdivuji jeho sílu,
jemnost, čistotu.
Možná žárlí,
ten,
co nezná skrytou temnotu.
Uzavřenou v hloubi duše,
mojí slané.

Sedím a kochám se pohledem.
Mrzí mě jedna věc.
S tou však nic nesvedem.
Chtěla bych se kochat,
v přítomnosti člověka,
žel
pro něj je tahle pláž nesmírně daleká.