"Vítej zas."

"Toliko z krás...
těch snadných, jednoduchých..."

"Lidských, věcných..."

"Jsem tu zas a nic se nezměnilo."

"Co měnit by se mělo?
Domy z kamene už věky staré..."

"Ti lidé, co tu procházejí... Jsou jiní."

"Vím, co ústa tvá tím míní.
Čas se nezastaví a i já už stárnu..."

"Však do krásy a nevšednosti, jsi památkou.
Jako když kouzelným proutkem mávnu,
ocitám se v historii, nevybírám namátkou.
V letech panovníků, kdy nejeden král tu tebou cestoval."

"Budu tu a ty už ne."

"Osud nás, ni mne, ni tebe, nemine.
Procházela jsem ulicí, a hvězdy z nebe zářící
tě osvětlují trochu do nevídané barvy nachu."

"Zítra zas přijdeš?"

"Přijdu!"