Odcházíš,
bledneš
blízko v dáli
a pak zmizíš.

Nevidím tě,
ale cítím
tvoji vůni
slyším
tvůj hlas bez hlesu
dotýká se mojí duše
hladí ji křehkou
něhou bezvěrců
a pak se ztrácí.

Chtěla bych křičet
ale jsou všude
ty stíny tváře
co stvořili hradby
pro vlastníky ztracených srdcí
a nalezeného rozumu.

Toho, co trápí moji hlavu
utápí v hořkosti
slaných slz mé tváře.
a bere mi sny
bezesných nocí.
A tak doufám,
že se vrátíš,


doufám...........................