Svěř osudu
co máš strach svěřit vlastním myšlenkám
a neptej se

Snad tápu
i když nehledám
snad blouzním
z lásky vystřízlivění když nepřijde
když šíp tvůj posté
srdce moje rozetne

Pak třesknou slova
slova
místo věčných sladkých lží
ta pára horkých pravd
jež oči zamlží
a přinese jen další chladný den
jenž sotva bude mým snům nakloněn

Tak konečně už vyjdi
s pravdou ven