Ledové krůpěje do duše padají
vše krásné zasypávají
ze snu se stává zamrzlá pláň
nikdo nenastaví dlaň.

V samotě smutného života
všude jen a jen prázdnota
pod kamenem vlastního osudu
nějak ten čas přebudu.

Ledových kapek je stále více
v matném plamínku svíce
pomalu stíny mizí
život je mi cizí.