Hledám své zrcadlo ve vůni času
nacházím vzpomínky
jež ztratily krásu

Do jemné pavučiny se splétají
utkané stříbrnou přízí
slzami svými do srdce bodají
vynoří se a zase mizí

Raději nechat je ukryté
za oponou, jež vůlí se nazývá
kráčet vstříc budoucnosti barvité
ty střepy nechť umřou zaživa