V myšlenkách nalézám stopy svého strachu.
Kde se tam jen vzaly? Přemítám.
Z hrůzy ze zavržení a konce v prachu.
Slova uznání teď uvítám.

Na zádech ležím a spánek je v dáli,
v dáli tak, jako má odvaha.
Co v dáli není, je chtíč po slovech chvály.
Tak to ne! To už je převaha!