Na rohu ulice stál,

vlahý vánek si pohrával s jeho vlasy -

jsou plné sluneční krásy...

Jemné ruce třímají čerstvý tisk.

Usměv zdobí tvář...

Vkládám do dlaní drobné -

cítí můj stisk?

Je mladý... Je slepý...

"Děkuji..." odvětí ten velkolepý.

Nevidí, jen tápe v atmosféře.

Zadívá se do neznáma...

"Slyšíš...?" šeptám.

"Pojď, přečtu Ti kousek z tištěného verše..."

Je mladý... Je slepý...

Předčítám mu verše velkolepý!

Sblížila se naše pouť...


JÁ a ON - slepý kamelot a náš RESPEKT,
který jde s námi!