V paprscích světla
slunce rozlitého
v květu modrém
zasazeném v srdci těch
kdo milují.

Tiše tluče ozvěna
ze rtů mých dopadajících
na údolí háje z listů.

Nestačí si číst řádky
snad přeskočena jsou slova
teď, potom, zas a znova.

A pouta
která držela oči mé
mě hřejí svým chladem.