Utýct, utýct pryč
ze světa přízraků,
utýct, utýct pryč
do světa zázraků.

A kola se točí, pole běží
a dál sněží, sněží, sněží.
Prázdné vagóny na kolejích
a venku padá sníh.

Šedivé stíny domů
sloužit nemají komu
černé koruny stromů
hrob padajícího domu.

Černobílá patlanice polí
och, jak duše bolí.
Osamělý keř uprostřed oranice
ani slovo do pranice.

Sloupy spojené dráty
jak krkavci hnáty
si podávají
na mne se dívají.

A vlak stojí
prázdné nástupiště se bojí
lidé tiše mizí
jsou si cizí.