Já cítím k tobě vzácný cit,
cit, který ty jistě nepocítíš ke mně,
ten cit nazývá se láska,
takovou lásku jsem ještě nepocítil k žádné.
Mé srdce tluče jen a jen pro tebe,
zbožňuji tě, miluji tě, uctívám tě,
ani nevíš, že pro mne všechno znamenáš,
bez tebe můj život nemá smysl.
Já už nebudu spát klidně,
já nepřečkám to snad,
v mých myšlenkách jsi zapsána,
nezmění to ani čas.
Útrapy jež pociťuji,
nesnesitelné jsou tak,
že i kdybych byl kusem skály,
rozlámal bych se v prach.
Ale doufat stále budu,
snad šance nějaká se najde,
sním o tom dnem i nocí,
jak nakloním se k tobě,
a pouto polibkem zpečetím,
a to pouto nám nikdo nezničí.
Stále milovat tě budu,
třeba i přes únavu půjdu,
do tvých snů se vkrádat budu,
abych u tebe byl celou dobu,
kdybys náhodou ses rozmyslela,
a ke svému srdci mně připustila.