Poeta - moderní literární server


Vánoce

Autor: Iveta Nádvorníková, 15. 12. 2008, Povídky

Není to povídka, jen takové vánoční ohlédnutí.

Kdybych teď byla účastníkem povinné školní docházky, studentkou gymnázia nebo posluchačkou semináře tvůrčího psaní, určitě bych seděla před zadáním práce na téma Vánoce. Před dvaceti lety bych napsala, že si přeji štěně, stavebnici a podobné nutné věci. Ale moje svátky se během dvou desítek let proměnily. Moje přání Ježíškovi se nyní už nedají nikde koupit. Přesto zůstávají na listině přání stále na pozici TOP 1.

střih

Čas se vrací o deset let zpátky. Stojím ve svém rodné domku, kde žije dědeček. Je Štědrý den a všichni přemýšlíme, co bude za několik dní. Stařeček se směje, přeje krásné svátky a my se těšíme, až rozbalí náš dárek, kde najde úžasný teplý svetr.

střih

Utekl jen měsíc a stojím v domku zase. Ale najednou úplně sama. Dědeček odešel. Náhle a bez rozloučení. To je život. Slyším z úst svého táty.

střih

Vánoční svátky jsou nejhezčí v rodinném kruhu. Bratr se směje nad mísou rybí polévky. Maminka s překvapeným výkřikem nachází v předsíni novou pračku. Tatík štoluje svůj fotoaparát, kterým nás fotí už od narození… Jsou to moje poslední Vánoce s rodiči, poslední před svatbou…

střih.

Píše se rok 2007. Rodina se schází u babičky a dědečka. Sedím u postele dědečka a hladím ho po ruce. Povídá si s námi o politice, lidech z okolí, vzpomíná na mládí. Je nemocný. Ale je s námi a i když všichni tušíme to nejhorší, přejeme si krásné svátky a objímáme se.

střih

Je jen o necelý měsíc déle. Mlčky stojím na nemocniční chodbě u okna, na rtech cítím sůl. Teď právě teď dědeček odešel. Autem jsem z redakce jela co nejrychleji, abych byla s ním. Stihla jsem to navzdory všem dopravním předpisům. Alespoň posledních pár minut. Tiše usedám do auta a jedu téměř jako automat. Zazvoníme u dveří, kde jsme strávili krásné Vánoce a najednou je nás o jednoho méně. Zbyly jen vzpomínky.

střih

Letošní Vánoce budou jiné. Lidé odcházejí, ale čas běží dále.
Romantika Vánoc, koledy, na stole cukroví, oheň v krbu. Náhle zapípá mobilní telefon. Na displeji krátký vzkaz. Nehoda na I/35. Dva těžce zranění, auto hoří… Odcházím do pracovny a popaměti vyťukám na telefonu několik známých čísel. Do půl hodiny se musí zpráva o nehodě objevit na webovém zpravodajství. Novináři o Vánocích nesledují jenom pohádky.

střih

Dnes už vím, že dárky nosí Ježíšek, ale o jídle, pití ani drahých darech svátky nejsou. Do vzkazu svatému muži píši červenými písmeny: ZDRAVÍ, ŠTĚSTÍ, LÁSKU a PŘÁTELSTVÍ. Víc Ježíšku fakt nepotřebuji. Žiji, jako kdyby to bylo dneska naposledy, nebo se o to alespoň snažím…