Jak černá růže v sametu,
jak věčná růže hadrová,
tak sama zase odkvetu
samotou krutě ztrhaná.

Jak černá růže v chladném kovu,
tak kovová, tak studená…
Jak z tvrdých, těžkých okovů
samotou krutě spoutaná.

Jak černá růže z kapesníku,
jak černá, z listu složená,
hodí se do tmy peřiňáku,
kde opuštěná, samotná.

Jak černá růže ve dřevě,
vyrytá v kusu nábytku,
jak růže, která nehřeje,
studená! Snad i na kytku.

Jak černá růže na papíře
kreslená temnou, černou tuší.
Jak růže vrytá do tvé kůže,
samotná! I tak ti sluší…

Jak černá růže připadám si,
tak vzdálená, tak cizí.
Jen kvůli tobě nejspíš, asi,
nesmyje déšť mé tiché slzy.